Skip to content Skip to main navigation Skip to footer

„Toho dne bylo obyvatelstvu naporučeno vesnici opustit. Všichni utíkali do Vážan a ke Kobeřicím. Jediný Jakub Fuksa z č. 51 se schoval ve sklepě a zůstal tam přes bitvu. Když střelba nad Křenovicemi utichla, vylezl ze skrýše a viděl, jak Rusové utíkali ke Slavkovu a k Vážanům, ‚až ploty praštěly‘.“

Události roku 1805 byly v dlouhé historii Křenovic jen krátkou epizodou. Vepsaly se však hluboce do života vesnice i do paměti lidí. Vpád cizích armád koncem listopadu 1805 musel pro místní obyvatelstvo znamenat takový šok, že se o něm vyprávělo ještě po generacích. V písemné podobě se však bohužel v Křenovicích dochovalo jen velmi málo záznamů. Vlastně jediným zdrojem místních informací jsou paměti stařečka Mat. Halouzky ze školní kroniky. Jeho svědectví je stručné a postrádá přehled o celkové situaci. Když hovoří o příchodu Francouzů do Křenovic, uvádí mimo jiné:

„Před bitvou slavkovskou byli Francouzi v obci skoro plných čtrnáct dní. Kde co bylo, pobrali, všechno pojedli. V celé vsi nezbylo ani jediné krávy, ani jednoho prasete, ani z drůbeže nic. Jenom v panském dvoře udržovali asi 72 kusů krmného hovězího dobytka. Vzali si je až odcházeli. V domku Ondřeje Spáčila v č. 65, jenž stojí u řeky, zřídili si lázeň. Odtud pak vybíhali nazí k řece, tam se omyli ve studené vodě a zase běželi do domku. Když se chystali k odchodu, prohledali domy a kde měly hospodyně zaděláno na chléb, tam jim zamíchali do kvásku peří, aby Rusové, kteří se již blížili ke Křenovicícm od Slavkova, nenašli tu nic k jídlu.“

Rusové v Křenovicích

Rusové dorazli do Křenovic 1. prosince a Francouzi před nimi ustoupili směrem k Brnu. Obec si vybral za místo přechodného pobytu také vrchní velitel spojené rusko-rakouské armády generál Michail Illarionovič Kutuzov. Ubytoval se uprostřed vesnice v ulici Na Liškově, ve statku Ondřeje Spáčila č. 65. Zde se také před bitvou nacházel Kutuzovův hlavní stan.

„Rusové sem přišli krátce před 1. prosincem 1805. měli takový hlad, že na dvorech sbírali odhozené košťály zelné a jedli je. Ve vsi nezůstali, odtáhli na ‚Padělky‘ pod vinohrady a tam si zřídili tábor. Brzy však odešli k Praci a na ‚Padělkách‘ nechali jen hromady kožených kabel, aby prý jim nepřekážely, až poženou Francouze od Prace.“

Večer před bitvou se u Kutuzova konala porada spojenecké generality, která určila směrnice pro nadcházející boj. Všeobecně se soudí, že se válečná porada konala ve Spáčilově statku, i když Halouzka uvádí jiné místo:

„Dne 1. prosince přijelo do Křenovic mnoho generálů. Měli válečnou poradu v panském dvoře.“

Průběh porady u Kutuzova popsal básnickým jazykem Lev Nikolajevič Tolstoj v prvním dílu své velké epopeje „Vojna a mír“. Již tato porada svým průběhem napověděla, že věci nejsou v pořádku a že souhra mezi spojenci má značné trhliny. Výsledek bitvy z 2. prosince 1805 nemohl být proto jiný.

Srážka elit

Na návrší nad vesnicí, na „Vinohradech“, došlo k jednomu z rozhodujících okamžiků v závěrečné fázi bitvy. Po slavném Napoleonově „lvím skoku“ zůstala jedinou spojeneckou jednotkou v této oblasti ruská carská garda pod vedením velkoknížete Konstantina, bratra cara Alexandra I. Napoleon se mezitím přesunul na blízkou vyvýšeninu Staré Vinohrady poblíž současné křižovatky Křenovice – Prace – Blažovice – Zbýšov. Po zjištění stavu v této části bojiště se rozhodl proti carské gardě nasadit svoji císařskou gardu, která představovala stejnou elitu armády francouzské. Došlo zde tedy k historickému střetu nejlepších jednotek dvou armád a v prudké krvavé srážce se přes počáteční úspěchy carské gardy váhy vítězství převážily nakonec na stranu Napoleonových gardistů.

„Toho dne bylo obyvatelstvu naporučeno vesnici opustit. Všichni utíkali do Vážan a ke Kobeřicím. Jediný Jakub Fuksa z č. 51 se schoval ve sklepě a zůstal tam přes bitvu. Když střelba nad Křenovicemi utichla, vylezl ze skrýše a viděl, jak Rusové utíkali ke Slavkovu a k Vážanům, ‚až ploty praštěly‘. Dědinou nemohli, byla povozy úplně zatarasená. V tom kvapném útěku neměli již Rusové času, aby si vzali odložené kabely na ‚Padělkách‘. Obyvatelé si je pak rozebrali.“

Po bitvě

Po vítězné bitvě obsadili Křenovice opět Francouzi. Jako vítězové si nyní počínali hůře, než před bitvou. Francouzští velitelé dopřávali svým vojákům užít si plody vítězství. Halouzkovo svědectví vypráví o tom, jak místní obyvatelé museli po bitvě sbírat na polích mrtvé a raněné vojáky:

„Po bitvě musilo obyvatelstvo shledávati v polích mrtvé a raněné. Mrtvé pohřbili i jednotlivě v polích, kde jich bylo více, snesli je do společného hrobu u cesty do Prace. Raněné Francouze uložili v křenovickém kostele a ve škole. Tam spálili všechny písemnosti a z kostela odcizili bohoslužebná roucha a svícny.“

O 200 let později…

I v současné době nezapomínají místní na krvavé události z prosince roku 1805. Každoročně v době výročí bitvy probíhají v obci vzpomínkové akce, připomínající utrpení a rány, které tehdy Křenovice postihly. Na návrší na „Vinohradech“, někdy uváděných také jako „Zlatá hora“, je v místě zvaném „Krchůvek“ umístěn Pomník hrdinů bitvy slavkovské z roku 1805.

V předzahrádce domu p. Spáčila č. 65 je umístěna pamětní deska s českým a ruským textem, připomínající zdejší pobyt ruského vojevůdce, a poblíž na náměstíčku Na Liškově byla v roce 2005 odhalena bronzová socha generála Kutuzova v nadživotní velikosti.

 

Zpět nahoru