Skip to content Skip to main navigation Skip to footer

Seznam památek Slavkovského bojiště představuje výčet kulturních památek – pomníků, křížů, kapliček, hromadných hrobů, míst významných z hlediska velení a dalších nemovitých objektů spojených s bitvou tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805. Bývalý Spáčilův statek, dnes domy č. p. 65 a 222 patří rovněž do tohoto seznamu. Velitel spojeneckých vojsk, ruský generál Michail Illarionovič Kutuzov zde přespal v noci před bitvou z 1. na 2. prosince 1805, což připomíná pamětní deska před domem.

 

40px_Stripe_marked_trail_green.svg.png Turistická trasa po Slavkovském bojišti

V noci na 2. prosince se v Křenovicích konala v domě č. 65 pověstná válečná rada spojenců, kterou později popsal ve svém mohutném románovém díle Vojna a mír L. N. Tolstoj. Zde však není název obce uveden: „Kutuzov byl ubytován v nevelikém šlechtickém zámku u Slavkova…“. Z dostupných zdrojů je možné provést poměrně dost přesnou rekonstrukci průběhu porady.

Průběh porady

Dispozice pro vedení bitvy s nepřátelskou francouzskou armádou byly vypracovány rakouským generálem Franzem von Weyrotherem. Se svým plánem seznámil v hrubých rysech oba mocnáře již 28. listopadu za jejích pobytu ve Vyškově. F. Weyrother, který tehdy zastával funkci hlavního ubytovatele armády, měl důvěru obou mocnářů- rakouského Františka a ruského cara Alexandra. Velmi dobře znal krajinu a terén, kde se předpokládaly boje, protože se podílel na zpravování různých dispozic manévrů rakouské armády, které se uskutečnily v prostoru Tuřan a Šlapanic v roce 1804.

V osm hodin večer diktoval Weyrother tyto dispozice dvěma adjutantům – poučníkům, přičemž místnost, v nichž se nacházeli, byla zaplněna důstojníky a ordonancemi, kteří čekali na její expedici a kterých v průběhu večera neustále přibývalo. Nebylo to dříve mezi 21. a 22. hodinou, kdy Weyrother se svou prací seznámil Kutuzova jako hlavního velitele spojené armády, za přítomnosti dalších generálů a důstojníků. Válečné rady v Křenovicích se z ruské strany zúčastnili všichni velitelé kolon nebo jejich části. Rakouskou stranu kromě F. Weyrothera pravděpodobně všichni velící generálové kolon nebo jejich částí. Po přečtení dispozic Kutuzov konstatoval, že se mu nejeví nic lepšího, než rozhodnout bitvu s nepřítelem co nejvíc oddálit, jelikož ještě nejsou žádné nové zprávy a armádě arcivévody Karla a protože rozložení armády na výšinách je pro spojence výhodné a dává jim dost předpokladů pro úspěšné vedení boje. Na tyto úvahy však reagoval Weyrother velmi podrážděně. Zřejmě se opíral o předběžný souhlas obou mocnářů a zásadně obhajoval své dispozice. Kutuzov prohlásil, že text dispozic by měl být stručnější a hlavně pohyby vojsk méně komplikované. Protože síla ruské armády tkví především v osobní statečnosti vojáků a jejich soudržnosti, ale ne ve schopnosti zvláště složitého manévrování během boje. Řekl rovněž, že jednotlivé kolony a oddíly tak zřejmě neudrží mezi sebou kontakt, a jak jejich křídla, tak i jejich záda, nebudou při značné délce fronty dostatečně kryty zálohami. Znovu navrhoval nepouštět pozice ve vyvýšeninách. Nicméně však bylo rozhodnuto a připravené pozice přijaty. Byly asi dvě hodiny v noci a pokyny bylo nutné spěšně doručit velícím generálům a velitelům divizí. Text však byl psán německy a překlad a distribuce si vyžádaly tolik času, že většina generálů dostala dispozice až v šest ráno, velitelé divizí dokonce až kolem deváté hodiny, kdy už byla bitva v plném proudu. Velitelé brigád a ostatní důstojníci nevěděli o ničem.

Zpět nahoru