Vavřinecké hody

V naší obci bylo zvykem slavit dvoje hody: jedny na patrona chrámu sv. Vavřince (10. 8.), druhé všeobecné, čili císařské, jak je zavedl císař Josef II. v celém Rakousku, to je třetí neděli po sv. Havlu. V současné době se slaví pouze Vavřinecké hody, obvykle druhou srpnovou neděli.

Hody v Křenovicích v minulosti

Ve zdejší jakož i okolních obcích trvaly prý hody až do pátku příštího týdne a příští neděli doslavovaly se ještě „pohodky“. Hodovou sobotu dovezli stárci „máju“, jedlový nebo borový strom, jehož kmen až po vršek z haluzí se oklestil a z kůry oloupal. Vršek máje se ozdoboval červenými jablky, pozlacenými ořechy, praporky a červeným šátkem, který darovala první stárka prvnímu stárkovi. Na to se bubnovalo po dědině, že se bude stavěti máje. Tu se sešel, kdo jen mohl a máje se všeobecně zapíjela.

Hodovou neděli po obědě chodívali stárci po dědině dům od domu zvát sousedy na slavvnost k máji, přičemž vybírali koláče a peníze. Po třetí hodině počali hudebníci u máje vyhrávat a svolávat hodovníky. Když několik kousků odehráli, odebrali se stárci do domu první stárky, kde tyto již na ně čekaly, aby každá „svému“ voničku za klobouk připevnila. Vonička ta dosud sestrojená bývá z květin umělých. Stárci se stárkami přišli pak k máji, kde tančili sólo, pak se zavádělo, nejdříve hostům přespolním, potom domácím, sousedům a chase.

V pondělí odpoledne stínala chasa „berana“ obyčejně palašem. Pastýř uvázal berana k lavici a každá stárka svému stárkovi berana pokryla bílým šátkem a hlavu ozdobila kyticí. O berany nebyla prý u nás nouze, neboť slavkovští židé dávali k nám ovce na chování a tu se často stávalo, že dostala ovce „motolici“ (vrtohlavost) a musela se zabíti. Takové nucené porážky vyskytovaly se často; například když chlapci potřebovali berany o hodech, když se odbývala nějaká rodinná slavnost aj., tu dostávali často berani motolici a žid ze zabitého berana dostal dostal pak jen kůži. Jednou přišla k nám chasa ze Zbýšova, kde týž rok hody se neodbývaly a stínala u nás 27 kusů beranů. Dnes o hodech nestaví naše chasa ani máju, aniž stíná berany. Mládež se stárky zjedná sobě v pivovaře jistou část piva a první stárek od ostatní chasy vybírá příspěvek, jaký na každého připadl, kdo se zúčastnil pití.

(Převzato ze sborníku Pod Mohylou míru, ročník 1959, čl. Ze školní kroniky [zapsal v letech 1890 – 1910, nadučitel Josef Ludikovský])

Bývalý kroj v naší obci

U nás se kdysi pěstovalo velmi mnoho konopí a lnu. V zimních večerech chodívala chasa na „přástvu“. V přástvách bývalo veselo, zpívalo se, vyprávěly se pohádky a povídky o hastrmanech a strašidlech. Z přástev vyprovázeli mládenci přástevnice domů, aby se tyto nebály. Niti k šití, předly si dívky a hospodyně samy. Přízi tkali tkalci a pak se bílila u potoka „na bělidle“.

Kroj byl mnohem jednodušší a lacinější, než je dnes. Chlapci nosili plstěný klobouk, modrý soukenný kabát nebo také kabátec bílý krátký, z barchatu zhotovený, kalhoty z ovčí kůže po kolena, krátké, které byly zároveň s punčochami u kolen řeménky připevněny; punčochy nosili modré a střevíce šněrovací s velikými přaskami.

Dívky měly podobně střevíce s přaskami, punčochy červené, sukně leskle barvené na černo, zástěrku modrou, kazajku z hrubého sukna, rukávce bílé a široké, kolem krku pak bílý široký obojek vpředu k zapínání. Vlňáky nebyly, toliko bílá plachetka. Rukáv, obojek i plachetka byly bohatě vyšívány.

(Převzato ze sborníku Pod Mohylou míru, ročník 1959, čl. Ze školní kroniky [zapsal v letech 1890 – 1910, nadučitel Josef Ludikovský])

Hody v současnosti

Jak vidí hody dnes, na počátku 21. stolení, naši stárci? To se dočtete v článku hlavní stárky z hodů v roce 2011 Martiny Konečné zde.

Fotogalerie