Vavřinecké hody

Hody v Křenovicích v minulosti

Ve zdejší jakož i okolních obcích trvaly prý hody až do pátku příštího týdne a příští neděli doslavovaly se ještě „pohodky“. Hodovou sobotu dovezli stárci „máju“, jedlový nebo borový strom, jehož kmen až po vršek z haluzí se oklestil a z kůry oloupal. Vršek máje se ozdoboval červenými jablky, pozlacenými ořechy, praporky a červeným šátkem, který darovala první stárka prvnímu stárkovi. Na to se bubnovalo po dědině, že se bude stavěti máje. Tu se sešel, kdo jen mohl a máje se všeobecně zapíjela.

Hodovou neděli po obědě chodívali stárci po dědině dům od domu zvát sousedy na slavvnost k máji, přičemž vybírali koláče a peníze. Po třetí hodině počali hudebníci u máje vyhrávat a svolávat hodovníky. Když několik kousků odehráli, odebrali se stárci do domu první stárky, kde tyto již na ně čekaly, aby každá „svému“ voničku za klobouk připevnila. Vonička ta dosud sestrojená bývá z květin umělých. Stárci se stárkami přišli pak k máji, kde tančili sólo, pak se zavádělo, nejdříve hostům přespolním, potom domácím, sousedům a chase.

V pondělí odpoledne stínala chasa „berana“ obyčejně palašem. Pastýř uvázal berana k lavici a každá stárka svému stárkovi berana pokryla bílým šátkem a hlavu ozdobila kyticí. O berany nebyla prý u nás nouze, neboť slavkovští židé dávali k nám ovce na chování a tu se často stávalo, že dostala ovce „motolici“ (vrtohlavost) a musela se zabíti. Takové nucené porážky vyskytovaly se často; například když chlapci potřebovali berany o hodech, když se odbývala nějaká rodinná slavnost aj., tu dostávali často berani motolici a žid ze zabitého berana dostal dostal pak jen kůži. Jednou přišla k nám chasa ze Zbýšova, kde týž rok hody se neodbývaly a stínala u nás 27 kusů beranů. Dnes o hodech nestaví naše chasa ani máju, aniž stíná berany. Mládež se stárky zjedná sobě v pivovaře jistou část piva a první stárek od ostatní chasy vybírá příspěvek, jaký na každého připadl, kdo se zúčastnil pití.

(Převzato ze sborníku Pod Mohylou míru, ročník 1959, čl. Ze školní kroniky [zapsal v letech 1890 – 1910, nadučitel Josef Ludikovský])

Bývalý kroj v naší obci

U nás se kdysi pěstovalo velmi mnoho konopí a lnu. V zimních večerech chodívala chasa na „přástvu“. V přástvách bývalo veselo, zpívalo se, vyprávěly se pohádky a povídky o hastrmanech a strašidlech. Z přástev vyprovázeli mládenci přástevnice domů, aby se tyto nebály. Niti k šití, předly si dívky a hospodyně samy. Přízi tkali tkalci a pak se bílila u potoka „na bělidle“.

Kroj byl mnohem jednodušší a lacinější, než je dnes. Chlapci nosili plstěný klobouk, modrý soukenný kabát nebo také kabátec bílý krátký, z barchatu zhotovený, kalhoty z ovčí kůže po kolena, krátké, které byly zároveň s punčochami u kolen řeménky připevněny; punčochy nosili modré a střevíce šněrovací s velikými přaskami.

Dívky měly podobně střevíce s přaskami, punčochy červené, sukně leskle barvené na černo, zástěrku modrou, kazajku z hrubého sukna, rukávce bílé a široké, kolem krku pak bílý široký obojek vpředu k zapínání. Vlňáky nebyly, toliko bílá plachetka. Rukáv, obojek i plachetka byly bohatě vyšívány.

Převzato ze sborníku Pod Mohylou míru, ročník 1959, čl. Ze školní kroniky (zapsal v letech 1890–1910, nadučitel Josef Ludikovský).

Hody v současnosti

Jak vidí hody dnes, na počátku 21. stolení, naši stárci? To se dočtete v článku hlavní stárky z hodů v roce 2011 Martiny Konečné:

Hody v Křenovicích v současnosti očima stárků

Když se řekne hody, asi každý si představí dva dny plné hudby, tance a zpěvu. Ale pro stárky to znamená mnohem víc, nám hody začínají již počátkem června.

Od této doby se poctivě scházíme v areálu sokolského hřiště, abychom trénovali hlasivky a mimo jiné demokraticky zvolili hlavní pár Vavřineckých hodů. Pod jeho vedením pak probíhají další přípravy, jako je shánění máje, domlouvání krojů, vína a dalších drobností, bez kterých bychom si hody nedokázali představit. To vše probíhá za podpory a pomoci obce a fotbalového klubu SK Křenovice, coby hlavního organizátora.

Nejdůležitější přípravy začínají poslední týden před hodama. Těchto 5 dnů se my, stárci, scházíme každý večer, dolaďujeme případné nedostatky a trénujeme nástup. Ve čtvrtek dívky připravují z krepáků ozdoby, jimiž se později zkrášlí hřiště, podium a mája. Mezi tím se mužská část stárků a některé ochotné osoby vypraví na náročné cestování, jehož výsledkem je pokácení a následný přívoz máje do areálu hřiště. Takže pro nás, tedy hlavně pro pány, vzniká nový úkol, a tím je hlídání máje přes noc. Odměnou za jejich „statečnost“ je pro ně připravená snídaně od stárek.

Předhodový den se holky věnují přípravě rozmarýnků na nedělní zvaní, zatímco jejich stárci ořezávají kůru z máje a částečně zdobí podium. V odpoledních hodinách společně zkrášlíme špičku a věnec máje růžemi a krepovým papírem. Jakmile odbije pátá (šestá) hodina, přijíždí jeřáb a začínáme stavět máju, což je velkou atrakcí jak pro nás, tak i kolemjdoucí. A když máme jistotu, že je rovná a nespadne, rozejdeme se každý do svých domovů, abychom se mohly připravit na večerní zábavu.

V průběhu noci se hlavní stárek se svými kumpány vydává na tajnou misi, která obnáší postavení májky před dům hlavní stárky.

Finální zdobení hřiště si necháváme na sobotní ráno, protože je zde menší nebezpečí, že by naši snahu někdo pokazil. Mimo jiné také musíme po páteční zábavě poumývat parket, aby vypadal aspoň trochu reprezentativně. A když je vše hotové, páry odchází k domu stárky. Tam společně postaví fáborky zdobený věnec, který poukazuje na skutečnost, že v tomto domě přebývá stárka.

Kolem čtvrté hodiny odpoledne přichází stárek, tentokrát už oblečený v kroji, ke své stárce. Ta nalije do jeho džbánku víno, na vestu mu připevní rozmarýn a voničku, kterou sama vytvořila a na oplátku od něj dostane růži a pozvání na večeři.

V 17:00 se všichni sejdeme před obecním úřadem, kde zazpíváme pár písniček, hlavní stárek řekne slib, který se poctivě naučí, a za to dostaneme hodové právo, které nám dovoluje těžce připravené hody pořádat.  Naše hody jsou zasvěcené svatému Vavřinci, a proto se od obecního úřadu přemístíme k uctění jeho památky do našeho farního kostela.

Po ukončení mše se stárci vydají do obecní hospody, zatímco hlavní stárka s rodinou připraví spíše větší nežli malé pohoštění pro zbytek družiny, který ji kolem osmé hodiny přijde zazpívat a zatančit před její dům. A když jsme řádně posilnění na večerní zábavu, vydáme se za zpěvu směrem k hřišti, abychom mohli udělat hody i pro ostatní.

Začneme nástupem, který je pro určité páry, hlavně v přední linii, dosti stresující. Co teď? Mám jít vpravo, vlevo? Co budeme dělat teď? Jdu vůbec správně? Naštěstí se nám nástup vždy podařil a doufám, že to tak i zůstane. A pak už následuje večer plný tance, zpěvu a neoddělitelně i pití vína. V průběhu noci se vydáme do víru místního lunaparku, kde zažijeme zběsilou jízdu na „křenovické really“ (autodromu). A pak se s úsměvem, a také modřinami, vracíme zpět na hřiště, kde pokračujeme v hodování.

V neděli ráno, asi o půl 9, se scházíme před obecním úřadem, odkud začíná zvaní stárků s rozmarýnem. Tento den je pro nás obzvláště náročný. Kromě toho, že máme za sebou tak dvě- tři hodiny spánku, musí kluci i přes velké vedro vydržet v teplých kalhotech a dlouhé košili. Stárky jsou pro změnu zašněrované do několika spodnic a jen tak tak lapají po dechu. Ale i tak dokážeme udržet úsměv na tváři, jelikož nás to baví.

Největší zastávka se dělá u starostova domu. Zde je povinností hlavního páru vzít strostu do kola. Pro tanec mají vymezený prostor uvnitř kruhu, který pro ně vytvoří zbytek stárků.

Asi po druhé hodině odpoledne máme obejité celé Křenovice, takže co největší rychlostí zamíří páry + muzikanti do domu stárky na oběd. Na nějaký velký odpočinek ale nezbývá moc času, neboť před třetí hodinou musíme být opět před obecním úřadem. Tam už stojí vyhlížející rodiče s dětmi. Netrpělivé čekání na začátek průvodu zkracujeme přihlížejícím zpěvem nebo tancem. A v ten pravý moment, kdy jsou děti seřazené a usměrněné, což je někdy dosti těžké, muzika začne hrát a společně vyrazíme směrem k hřišti. Tam pak zopakujeme nástup, zazpíváme, zatancujeme a okolo páté hodiny večer jdeme domů, abychom si aspoň trochu odpočali a třeba i dali studenou sprchu.

Po sedmé hodině opět přichází stárek do domu své stárky, kde je připravená večeře, jež nám dodá potřebnou dávku energie.

Před půl 9 se sejdeme před hřištěm, abychom si naposledy užili těch pár minut při nástupu, kdy jsme hlavním bodem zájmu. A pak opět následuje tanec, zpěv, tanec, zpěv…. Kolikrát se až divím, že to stále zvládáme. Snad je to dobrá nálada, lidé nebo víno, co nám dává sílu až do doby, kdy si sundáme kroje a s klidem na duši řekneme: „ Tak to máme úspěšně za sebou.“

Když už jsou téměř všichni návštěvníci hodů doma, my, stárci, musíme roztřídit kroje a boty. Ráno je naložíme do aut a pošleme zpět do půjčovny. Pak se jen vzpamatováváme z náročného víkendu, abychom odpoledne mohli strávit úklidem pódia, růží, krepových papírů a tak dále.

Pondělní úklid a hody ukončíme klidným posezením u ohně, kde hody hodnotíme. Únava nás tento den už ponocovat nenechá, takže brzy odcházíme domů, doufáme, že se to všem líbilo a těšíme se na příští rok.

Martina Konečná