Skip to content Skip to main navigation Skip to footer

Křenovice leží 3 km jihozápadně od Slavkova u Brna po obou stranách potoka Rakovec. Písemné prameny zachycují dějiny Křenovic teprve od počátků 14. století. Archeologické výzkumy však jasně dokazují, že území, na kterém se obec rozkládá, bylo lidmi osídleno již o mnoho tisíc let dříve. Křenovice patří vůbec k nejbohatším archeologickým lokalitám v regionu. Mezi nejvýznamnější symboly obce vždy náležely znak, pečeť a prapor. Námětem pečetí byl většinou křenový list, který se tak stal vhodným motivem k vyjádření názvu obce.

 

 

 

Ve středověku patřily Křenovice ke svobodnému majetku pánů z Deblína a již na samém počátku 14. století zde existoval farní kostel. Konec patnáctého a počátek 16. století probíhal ve znamení hospodářských změn. Došlo k bouřlivému vývoji v myšlení, víře, lidské mentalitě i životního stylu a politice. V téže době se Křenovice jako součást Slavkovského panství spojily s jedním z významných moravských rodů, hrabaty z Kounic. Slavkovské panství konce 16. století zahrnovalo celkem 10 vesnic. V této době se v Křenovicích nacházelo 61 hospodářských usedlostí.

 

17. století bylo obdobím nepokojů, zmatků a vojenských konfliktů. Křenovice v této době patřily mezi velké vesnice, větší na Slavkovském byly jen Hodějice a Rašovice. Třicetiletá válka připravila obyvatele Křenovic o zemědělské plodiny a dobytek. Z 61 usedlostí zbylo v roce 1645 v obci jen 6, Křenovice zůstaly zcela pusté. Co se týče materiálních ztrát, nedopadly Křenovice však nejhůře – daleko větší ztráty měly např.: Heršpice a Hodějice. Rok 1648 přinesl dlouho očekávaný mír, počet osad se postupně začal zvyšovat až na 31.

 

 

Počátek 70. let 18. století znamenal pro Křenovice nebývalý populační růst. V roce 1772 bylo zaznamenáno nejvíce obyvatel, kterého nebylo dosaženo znovu až do poloviny 19. století. Největší křenovské rodiny měly až šest žijících dětí. Neplatila však obecně tradovaná představa, že nejchudší měli nejvíce dětí. Nepochybný rozvoj obce v 18. století ilustruje také narůstající počet křenovských domů. Ten přesáhl v polovině století stav před třicetiletou válkou. Podle úředního soupisu bylo ve vsi celkem 71 domů. V roce 1788 navštěvovalo v Křenovicích celkem 127 dětí místní školu, kde se vyučovalo česky. Nová škola však bylo postavena až o pět let později knížetem z Kounic a nahradila tak starou školu „na Liškově“ č.68. Umístění školy ke kostelu symbolicky naznačilo přetrvávající spojení katolického náboženství a školní výuky.

 

Rok 1805 byl rokem války a vepsal se hluboce do života vesnice. Vpád cizích armád znamenal pro místní obyvatelstvo takový šok, že se o něm vyprávělo ještě po generacích. Sama bitva u Slavkova a její následky – hlad, epidemie, materiální škody – poznamenaly i další léta života obce. Ještě dlouho se Křenovští vzpamatovávali z bídy, kterou jim válka přinesla. V roce 1806 došlo k radikálnímu nárůstu zemřelých. Tento stav úzce souvisel s bitvou tří císařů. Největším problémem byla epidemie neštovic.

V prví polovině 19. století měly Křenovice 574 obyvatel ve 122 domech. Křenovští používali na svých polích staletími osvědčený trojpolní systém hospodaření, kdy se na polích střídá ozim, jař a úhor. Křenovice tak představovaly obec převážně zemědělského charakteru pouze s několika řemeslníky, kteří pracovali jen pro nejnutnější místní spotřebu. Tento obraz obce se v následujících desetiletích měnil jen nepatrně a velké politické změny ve 20. století na něj neměly žádný podstatný vliv. V průběhu 19. století byla postavena nová školní budova, byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy kostela a byl založen nový hřbitov u trati severní dráhy. Nelze zapomenout ani na stavbu nové farní budovy v roce 1907, která předcházela vzniku samostatné farnosti. Pro vývoj obce byly velmi důležité i komunikace. Právě snadná dostupnost Křenovic byla jedním z důvodů rychlého rozvoje obce.

 

Realita 1. sv. války se projevila ve všech oblastech. Mnoho místních mužů bylo povoláno do armády a chyběla tak potřebná pracovní síla. Převratnou událostí obce se stala její elektrifikace v roce 1921, slavnostní otevření Spolkového domu v roce 1923, návštěva prezidenta T.G.Masaryka v roce 1924 a regulace potoka Rakovce v roce 1927.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V době nacistické okupace byly obyvatelé přinuceni zvykat si na nové nacistické pořádky, např.: používání německého ekvivalentu názvu obce, jenž měl podobu „Krenowitz“, nesměly se zdobit pomníky a sochy a v roce 1942 se obec musela zavázat k odběru časopisu „Die Wehrmacht“. Málokdo dnes možná ví, že během okupace se vážně jednalo o sloučení obcí Křenovice a Hrušky. Nejvíce obětí si válka vybrala z řad prostých občanů, kteří se ocitli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Celá řada Křenovických občanů byla nacisty perzekvována a vězněna ve věznicích či koncentračních táborech. Po válce vznikl v Křenovicích místní akční výbor Národní fronty a byl zřízen matriční úřad. Život společnosti výrazným způsobem poznamenala i měnová reforma provedená k 1.6.1953. Hospodářský život obce byl po roce 1948 značně rozvrácen procesem znárodnění.

 

 

 

 

 

 

 

 

Historie sčítání obyvatel v Křenovicích
Pravidelné sčítání lidu bylo nařízeno reskriptem, který 13. října 1753 vydala Marie Terezie. První soustavné sčítání proběhlo v roce 1754. Důležitým mezníkem byl rok 1869, kdy v monarchii došlo k prvnímu modernímu sčítání lidu, a také bylo stanoveno, že se sčítání od té doby bude opakovat pravidelně každých 10 let.
Tzv. sčítací operáty, které se dochovaly za Jižní Moravu, jsou umístěny na stránkách Moravského zemského archivu – jsou to roky 1857, 1869, 1880, 1890, 1900 a 1910.
Sčítání lidu z roku 1758 za panství Slavkov je v MZA Brno ve fondu F11.
Pro Křenovice ho přepsala paní Vladimíra Spáčilová SOUPIS OBYVATEL MZA F11 kniha č.193 – rok 1758 . V době tohoto sčítání ještě nebyly domy očíslovány, číslo domu je napsáno v tabulce úplně vpravo pouze tam, kde si byla paní Spáčilová jistá. Sčítání je sepsáno podle majetku. Nejdříve ¾ láníci, potom ½, ¼, podsedníci, chalupníci a nemajetní.
https://www.mza.cz/scitacioperaty/

Sborník Pod Mohylou míru uvádí následující údaje pro Křenovice:

Označení Výměra
¾ lán 20 ha 73 arů 40 m2
½ lán 13 ha 82 arů 40 m2
¼ lán 6 ha 91 arů 20 m2
podsedník 3 ha 45 arů 40 m2
chalupník 1 ha 72 arů 80 m2

 

Heraldika
Křenovice dodnes nemají udělený znak.[3] Za jediný symbol tak lze považovat pečeť obce.[3] Pečetěno bylo červeným voskem. Pečeť je kruhová s nápisem po obvodu. V pečetním poli nejstarší obecní pečeti vidíme rostlinu křenu od jeho kořene k listům. Na každé straně kořene se nachází po dvou koříncích. Listů má rostlina v pečetním poli heraldicky vpravo tři, nahoře jeden, a heraldicky vlevo dva. Nejstarší dokument pečetěný křenovickou pečetí byl nalezen v MZA v Brně a je z roku 1691. Toto pečetidlo bylo bez data a buď se ztratilo nebo poškodilo a proto nechala obec zhotovit nové pečetidlo i s datem zhotovení 1737. Tímto pečetidlem se od té doby pečetily všechny další dokumenty. Nápis po obvodu zní[3] PECZET DIEDINY KRZENOWIC

 

 

PEČETI KŘENOVSKÉ
Při hledání v rodinném archivu Kouniců, v Moravském zemském archivu
v Brně, objevila paní Vladimíra Spáčilová zajímavý dokument z roku 1691, v jehož závěru jsou použity pečeti Křenovic a Hrušek.
Obec Křenovice rozhodně vlastnila pečeť dříve než nechala zhotovit
datovanou pečeť s rokem 1737.

Stavba kostela v Křenovicích
My níže podepsaní k kostelu křenovskému přináležející farníci známo činíme a vyznáváme tímto, že k obnovení a opravování dotčeného kostela  vysoce urozený pan pan Dominic Ondřej s tý Římský Říše hrabě z Kounic vrchnost naše milostivá nám čtyřicetisedem zlatých rýnských, který k zaplacení některých posavad nejistých po nebožtíku Stivarovi, někdejším děkanovi slavkovským, pozůstalých dluhův obráceni jsou odvést a zapůjčiti ráčila, slibujem tehdy a nejpodstatnější upovažujem takových 47 Rý k milostivým rukám Vysoce dotčené Excell. z naší kostelní kasy, co toliko možno bude beze vší úmluvy a výminky, jak by ta jmenovaná býti mohla, vděčně a beze vší schůzky zaplatiti, čemuž na potvrzení jsme Tento revers našimi obecními pečetěmi potvrditi daly
A dvojctihodného vysoce učeného Pavla Ignacinka Ličovskýho na ten čas faráře našeho, by se podle nás podepsal a pečeť svou přitiskl dožádaly
Jenž se stalo v Křenovicích dne 6.novembra L.P.1691
Podepsáni
Paulus Ignatius Liczowský
Farář slavkovský
N. N.? Rychtář purkmistr a celá obec diediny Křenovic
N. N.? Rychtář purkmistr a celá obec diediny Hrušek Slavkovu náležející
N. N.? Rychtář purkmistr a celá obec diediny Hrušek křížofie /křížovie,křížovu/ náležející

MZA BRNO G436 i.č.602 k67

Zpět nahoru